Děti jako kamarádi rodičů?
Posted On
Mnozí z vás možná souhlasně pokyvují hlavou s tím, že by rodiče měli mít kamarádský vztah ke svým dětem. Je to tak správně? Rodiče by měli být především autoritou pro své děti. Měli by jim jít příkladem. Optimální je, když vychovávají své děti oba rodiče. Bohužel v dnešní uspěchané době mnohdy otcové pracují mimo domov, jsou na častých služebních cestách a břímě výchovy zůstává na matce, která ale nezvládá výchovu za oba rodiče. Ani nemůže. Otec je otec, matka je matka. Každý má svůj styl, který vychází z dávných časů. Otec je tím, ke kterému dítě vzhlíží a obdivuje, matka zahrnuje láskou, péčí a jemností duše.
Děti a rodiče nemohou být kamarády, jelikož se to vylučuje. Kamarády má dítě mezi svými vrstevníky, se kterými si hraje, zlobí, zkouší své možnosti, jak se prosadit. S rodiči si také může hrát, zlobit i zkoušet své možnosti, jak se prosadit. Ale rodič je ve zcela jiném postavení, než kamarád svého syna či dcery. Rodič vymezuje svému dítěti hranice. Dítě musí zcela jasně vědět, co si může a co si nesmí dovolit. Rodiče musí být ve svých názorech zajedno, alespoň před dítětem. Samozřejmě si rodiče mohou své názory vyříkat, ale jen mezi sebou, nesmí do svých hovorů „zatahovat“ dítě. Dítě má být svobodné, volné, nezatížené spory rodičů.
Pokud rodič již něco rozhodne, neměl by za hodinu na své rozhodnutí zapomenout a mávnout nad svým zákazem rukou a onen zákaz porušit. Malé dítě je pak zmatené. A pak právě „zlobí“. Jenže to zlobení je právě potácení se dítěte mezi zákazy a opětnými povoleními. Ono neví, co si může dovolit, a proto „zlobí“. Pravda je taková, že dítě neví a nerozumí nastalé situaci a zkouší rodiče, zda příště znovu nepovolí. Pakliže dítě je vytrvalé a věřte, že bývá, mnozí rodiče tzv. vyměknou a dítěti povolí to, co mu předtím zakázali. Bohužel si neuvědomují, že zde je začátek konce.
Rodiče, ačkoliv je to leckdy těžké, vytrvejte a dopřejte svému dítěti luxus pohybovat v prostředí plném pochopení, lásky a jasně stanovenými pravidly chování.